Čas vánoc

Už je znát zimní nálada. Dny jsou neskutečně krátké. Kolikrát ani nevidíme denní světlo, jelikož jsme zabrání do práce a při ní čas letí strašně rychle. Než se naděješ  už je zase tma. Napadl nám tu už i sníh / ale roztál /a to je neklamná známka , že zima udeří co nevidět.
Všude již svítí vánočně vyzdobená okna. Z domů se line vůně cukroví a před námi je ještě jeden příjemný úkol vyzdobit naši obecní kapličku a vystavit v ní Vrbičanský hliněný betlém. Již několik let lidé z obce spolu s námi vytváří hliněné figurky a ty se pak o vánočních svátcích vystaví. Dříve byla kaplička smutně zanedbaná a opuštěná. Nedalo nám to , jelikož se denně na ni díváme a tak přišel nápad s figurkami a krásná tradice je na světě. Samozřejmě, že to nebylo hned všechno sto procentní, ale to vůbec nevadí. Jde o tu sounáležitost , úctu k místu kde žiji a také snahu probudit v lidech krásno, tvořivost a radost z opakování. První vystavka dokonce přiměla obecní úřad k akci a ten nechal kapličku krásně opravit.Dnes už se místní lidé na Vrbičanský betlémek těší a mám dojem , že by chyběl a to je dobrá zpráva.

Když jsme se sem přistěhovali byla to malinká smutná víska, kde po osmé hodině vládla tma a ticho. O vánocích ani světýlko. Dnes máme v obci velký osvětlený vánoční strom, vyzdobenou a rozsvícenou kapličku a v mnoha oknech světýlka. Když se poštěstí a je sníh, Vrbičany v noci žijí a září. Teď když jdeme po štědrovečerní večeři rozdýchat kapra a salát na procházku, potkáváme místní, popřejeme si a v kapličce se kolikrát sejde více lidí, kteří klábosí, smějí se, zapálí svíčku pro ty, co tu nejsou, zavzpomínají a to je to, proč to příště udělat znovu. Nejsou to žádné velké věci, ale z maličkosti se přeci skládá svět.