Javor

Známe ho všichni. Každý podzim nás okouzluje svojí barevností. Obrovský sošný majestátní strom.Kanadský národní symbol.
Nevím jak ho vnímají Kanaďané, ale u nás představuje zvláštní fenomén, jednak jako symbol velké vzdálené země, ale i jako materiál, který má neuvěřitelné vlastnosti.
Dva roky jsme pracovali s naprosto bezbarvým bílým dřevem. Pouze výjimečně se objevilo jemné žilkování. Překvapení ale bylo utajeno v plamencovém jádře. Původně jsem jej nakoupili specielně pro to, abychom mohli využít jeho světlé, až místy bílé barvy z důvodů barvení. Když chcete dosáhnout konkrétního barevného odstínu ve dřevě, je nutné, aby základ přirozené barvy materiálu byl co nejsvětlejší a pokud možno bez výrazné kresby dřeva. A tento požadavek zdravý zralý Javor splňuje na jedničku.
Jenže se nám stalo...: na pile, kde jsme ho kupovali nám nabídli pro výraznou kresbu v jádru, dřevo s plamencovým jádrem. Poznámkám dřevařů, že to většinou končí v kotli, jsme tehdy nevěnovali moc pozornost, protože jsme tomu jednoduše nevěřili. Přiznám se, že když jsem viděl poprvé javor s plamencovým jádrem a představil jsem si hru kresby a barvy v hotovém výrobku, šly na mně trochu mrákoty. Proto jsem připomínkám dřevařů nevěnoval moc pozornosti.
Nicméně dřevo jsme nakoupili, odvezli na pilu, nechali nařezat a uložili v horách k vysušení. Bylo ho tehdy opravdu hodně, tedy aspoň na spony do vlasů.
A potom, když vyschlo a tzv. jsme si na něj mohli šáhnout, se začaly dít věci. Plamencové jádro nezklamalo. Našli jsme v bloku dřeva části, které opravdu skončily jen v kotli, ale našli jsme i takové, které splnily očekávání a kolikrát ho i překonaly. Nádherná barva kontrastů světlého dřeva se zabarvením světlé vanilky, od jemně hnědé až do téměř černé v přesně vyhraněném žilkování byla ohromující.
A všechno, co bylo jen o kousek dál od jádra splňovalo všechny požadavky na barvení.
 Pevnost a houževnatost materiálu nám umožnily si pojmenovat možnosti tvarování dřeva. Získali jsme úžasnou zkušenost pro další práci. Pracovali jsme s Javorem více než dva roky, než jsme vyčerpali zásoby. Teď se suší ve skladu další nákup, ale bude  ještě chvíli trvat, než si zase budeme moci šáhnout.   Pár kousků z původního nákupu ještě schovávám, pro strýčka příhodu. Kdyby náhodou někdo chtěl např Maxi modely v nějaké barvě.

Švestka

Říká Vám něco slovo ŠVESTKA? že ano? Už se vám vybavuje podzimní ovoce nebo v mazlavém stavu povidla a nebo v tekutém stavu slivovice? Všechno je to velká dobrota, ale nám se ještě při tomto pomyšlení rozzáří očka, protože je to také jedno z nejkrásnějších českých dřev.
 Má temně medovou barvu je tvrdé a velmi dobře se dá povrchově upravovat. Někdy je rok, kdy se nepodaří sehnat ani kousek tohoto dřeva. Milovníci uzeného masa moc dobře vědí proč. Nám se ale daří potkávat dobré lidi a když chtějí porazit svoji starou švestku, tak nám zavolají a my jásáme. Kmínek pěkně na pile rozřežeme na úhledné fošny a s láskou uložíme nejméně na dva roky doschnout. Pak teprve je vše připraveno k dalšímu zpracování. Tak to se vybaví nám, když se řekne ŠVESTKA.
....a ptáte se proč to píšu? Je podzim jsou švestky, pálí se slivovice, vaří se povidla a blíží se zimní doba kácení stromů. Prostě nám září očka.

PS : Sazenice švestky dovezl do českých zemí Karel IV. z Francie. K tomuto původu se vztahuje moravský nářeční název „kadlátky“ nebo „karlátka“

                                                       Ukázky spon do vlasů z tohoto dřeva