Města mlčí

....stále přemýšlím, co se to vlastně děje. Je tak krásně, jaro se blíží a my sedíme doma.
 Fotografie ukazuje nápln našich dní. Snažíme se pomoci a přitom tvořit krásu, na kterou nebyl čas. Vše má něco do sebe.
Každý březen začíná být teplé jaro a my jsme  připraveni na prodej a první nesmělé turisty. Letos je to jinak. Je březen, je krásně , ale ticho. Ulice Prahy mlčí. Jsme nejistí, zaskočení a nevíme , co bude dál.
Mě uklidnuje šití roušek a manžela práce na kterou už neměl   v tuto roční dobu čas.
Tvoří modely spon, které byly dlouho a hluboko zasunuté v paměti a čekaly na klid a dostatek soustředění, aby mohly vzniknout.
Času a klidu bude mít momentálně asi hodně. Jsem optimista a držím se našeho starého přísloví ¨všechno špatné k něčemu dobré¨. Využijeme tedy klid , který máme a vytvoříme něco nového, krásného pro ty, co mají naši práci rádi a čekají, jestli náhodou nepřijdeme s něčím novým. Pokusíme se přijít a překvapit vás, at má ten nařízený klid smysl.